TOPlist

Tao_prirody_webstrankaRupert Sheldrake

Tao přírody

Znovuzrození posvátnosti v přírodě

(česky)

 

vydala Gardenia 1994

názov v originále The Rebirth of Nature

preklad RNDr. Augustin Hebelka

rozmer 130 x 200 mm, mäkká  väzba, lesklé lamino

256 strán

cena  €

ISBN 80-85662-10-8

 

 

 

Z obsahu knihy

 

Část I. Historické kořeny

 

1. Matka Příroda a odposvátnění světa

2. Pokoření přírody a vědecké kněžstvo

3. Návrat k přírodě

 

Část II. Znovuzrození přírody ve vědě

 

4. Znovuoživení fyzikálního světa

5. Podstata života

6. Kosmická evoluce a návyky přírody

 

Část III. Obnova animismu

 

7. Země znovu ožívá

8. Posvátná období a místa

9. Znovunalezení Boha

10. Život v žijícím světě

 

Titul je vyprodán.

 

O Tau přírody

autorka Lucia Šlechtová

 

Rupert Sheldrake přináší ve své knize Tao přírody srovnání a mechanistického a animistického přístupu ke světu. Příčiny této denaturace fysis obšírně analyzuje a zkoumá, jak se v průběhu dějin vyhranily vůči těm pojetím přírody, která ji chápala jako živou. Zabývá se také problematikou polarit v přírodě, zejména kontrastem mužství a ženství. V prvních kapitolách poukazuje na současný vztah člověka k přírodě: „v oficiálním světě – světě práce, obchodu a politiky – je příroda považována za neživý zdroj surovin pro hospodářský rozvoj“ (1). I navzdory tomuto oficiálnímu postoji mnoho lidí vnímá samo sebe jako součást přírody, a při kontaktu s ní pociťují sváteční náladu, úctu ke své Matce nebo prožívají mystické zážitky. Jsou ovšem i tací, kteří přírodu vnímají pod vlivem mechanistických vědních postojů k ní spíše jako stroj nebo se nad tím, jak ji vnímají, vůbec nezamýšlejí.

Chápání přírody jakožto stroje je výsledkem lidské domýšlivosti a pýchy, a možná i strachu a snahy mít vše pod kontrolou, jak říká Sheldrake, „myšlenka přírody jako mechanického, neživého systému je jistým způsobem víc uklidňující; dává pocit, že ovládáme situaci a uspokojivě utvrzuje naši víru, že jsme se povznesli nad primitivní animistický způsob myšlení“ (2).

Sheldrake dále říká, že ze souladu s přírodou vyvedla člověka postupná převaha mužských principů v životě. Vedle sebe žily dva typy společností, a sice pastevecké a zemědělské. Zemědělské společnosti uctívaly spíše ženská božstva a žily v přímém kontaktu s Matkou Zemí, z níž získávaly svou obživu. Pastevecké společnosti žily „dravěji“, uměly ovládat zvířata a brzo začaly stejně ovládat i lidi a v zemědělských společnostech, které si podmanily, nastolily patriarchát (3). „Úplná nadřazenost Otce nebyla ustavena až do protestantské reformace v šestnáctém století, kdy došlo k potlačení kultu Matky a odposvátnění přírodního světa. […] Příroda již nebyla uznávána jako Matka a nebyla už považována za živou. Stala se Světovým strojem a Bůh všemohoucím Inženýrem.“ (4)

Všechna náboženství, i katolické křesťanství, přejímala posvátná místa a tradice od náboženství, na jejichž místo se dostala. Například právě křesťanství přejalo původní svátky a dalo jim křesťanský význam, stejně tak i panna Marie se postavila na místo dřívějších „pohanských“ bohyní. Protestantské hnutí však chtělo náboženství od takovýchto praktik očistit a proto zavrhlo mariánský kult Matky, posvátné obřady i posvátná místa jako modloslužbu. „Reformace tak připravila půdu pro mechanistickou revoluci v přírodní vědě v následujícím století. Příroda už byla zbavena kouzel a materiální svět se oddělil od duchovního života.“ (5) Je však třeba si uvědomit, že všechny živé organismy do zemského prostředí nějakým, často dosti závažným, způsobem zasahují, např. jejich vlivem má zemská atmosféra jedinečné složení a lze se domnívat, že kdyby na Zemi nežily miliardy živých organismů, že by zde byla stejná atmosféra jako na jiných planetách, např. jako na Venuši, kde je složena z 99 % kysličníku uhličitého (6).

I když se analogie přírody a stroje, v dnešní době počítače, zdá být důvěryhodná (tvrdí se, že buňky jsou řízeny „programem“, čili DNA), stále existují oblasti, které uspokojivě vysvětlit nemůže. Jednou z nich je i tzv. morfogeneze živých organismů, čili jejich vývin, např. od žaludu k dubu. Mechanistická teorie ví, že všechny buňky v těle organismu mají stejný program, ale neumí vysvětlit, čím to je, že tyto stejně naprogramované buňky vytvoří v rámci jednoho těla různé tkáně a orgány různých tvarů a vlastností. Rupert Sheldrake tento jev vysvětluje teorií morfické rezonance. Ta se zakládá na tom, že v rámci určitého živočišného druhu existuje určitá paměť, která zpětně působí na vývojové procesy jedinců tohoto druhu. Podobná paměť existuje i mezi jedinci, a dokonce každý jedinec má svou self-paměť, která způsobuje, že je sám sobě podobný.

Autor tuto teorii podrobně objasňuje na několika příkladech: co se týče „druhové paměti“, uvádí, že „nové sloučeniny obecně těžko krystalizují a někdy to trvá týdny nebo dokonce měsíce, než se z přesyceného roztoku vytvoří. Jak čas běží, mají krystaly sklon vytvářet se po celém světě snadněji“ (7). Paměť se zakládá právě na morfické rezonanci, než na materiální struktuře mozku. „Individuální paměť a schopnosti učení jsou situovány na pozadí kolektivní paměti vrozené morfickými rezonancemi od předchozích členů druhu. U lidského druhu existovala tato koncepce již v Jungově teorii kolektivního podvědomí jako děděná kolektivní paměť.“ (8) Stejně jako kolektivní paměť ovlivňuje jedince, ovlivňuje i jedinec zpětně kolektivní paměť a ukládá do ní své vlastní nové poznatky. Sheldrake na tomto místě uvádí příklad anglických sýkorek. Koncem 19. století se v Anglii začalo dodávat mléko před dveře domů ve skleněných lahvích přikrytých papírovými víčky. Sýkorky se naučily tato víčka odstraňovat a mléko z lahví upíjet, a zanedlouho se tato praxe objevila i u sýkorek v Holandsku a severských zemích, ačkoli tito ptáci nelétají na dlouhé vzdálenosti a informace si tedy nemohli předat „osobně“. Druhá světová válka tuto praxi ukončila a objevila se několikátá nové generace ptáků, která ji již nepoznala; po válce se již tato praxe znovu rozmohla rychlejším tempem, než jakým začínala. Lze předpokládat, že na principu podobných, ale mnohem pevněji ustálených, návyků funguje i celá evoluce přírody – určitý tvar organismu se objeví náhle. Pokud projde přirozenou selekcí, začne se čím dál častěji opakovat a zároveň upevňovat; děje-li se tak dostatečně dlouho, stává se takřka neměnným. V současnosti vznikla nová věda o Zemi jakožto o živém organismu, kterou Lovelock označil pojmem „geofyziologie“. Tato věda zkoumá samoregulativní zemské procesy a vliv lidské činnosti na ně.

Důležitým projevem života Země je i její pólovitost. „U rostlinných zárodků je prvotní polarita mezi výhonek a kořenem. U živočišného vajíčka je to mezi tzv. animálním a vegetativním pólem; animální pól je nejblíž k jádru vajíčka a vegetativní pól obsahuje výživný bílek.“ (9) Stejně tak i planeta Země má své magnetické póly, které se navíc relativně často vzájemně „zaměňují“, prohozují si místo. „V posledních dvaceti milionech let byl například magnetický severní pól na zeměpisném jižním pólu přes čtyřicetkrát a setrvával tam vždy asi po milion let. […] Změna polarity je ukázána převrácenou magnetizací po sobě následujících vrstev hornin.“ (10)

Lidé odpradávna vnímali svou Matku Zemi jako posvátnou, výrazem čehož je existence mnoha poutních míst, svátků spojených s přírodními cykly i prožívání posvátna ve styku s určitými místy, např. u pramenů, řek, jezer, v lese apod. Kupříkladu Velikonoce se dnes slaví na místě původní jarní rovnodennosti, a Svátek všech svatých a tzv. dušičky (Svátek zesnulých) v období původního keltského Nového roku. Keltové věřili, že v té době uvolňoval starý rok místo novému a duchové mrtvých se vraceli na zem a byli blízko živým. Čím více se rituály slavení svátku provádí podle starých tradic, tím více se člověk prostřednictvím morfických rezonancí spojuje se svými předky a s minulostí. Díky morfickým rezonancím mají i určitá místa svou specifickou atmosféru, genia loci. Důkazem toho může být, že „posvátné struktury jsou často vztyčovány na místech již uctívaných: například mnoho kostelů a katedrál bylo v Evropě postaveno na předkřesťanských posvátných místech“ (11). Ovšem místo může být naladěno i negativně, po celém světě se věří, že místa, „kde byli lidé zavražděni, popraveni nebo mučeni, jsou nešťastná, když už ne přímo strašidelná“ (12). Ovšem předpokladem rozvíjení posvátnosti místa je jeho návštěvnost na stejnou vlnu naladěnými poutníky, kteří jeho rezonanci podpoří. V současné době je běžný spíše nezaujatý turismus, který však místu jeho energii ubírá. Na snaze sjednotit lidskou činnost s energií místa, kde probíhá, je postaven i systém feng-šui.

Další vývoj lidstva autor vidí veskrze pozitivně, pokud se plněji rozvine holistické paradigma chápání světa a znovuuznání Matky Země i Vesmíru za živý organismus.



(1) SHELDRAKE, R. Tao přírody. Bratislava: GARDENIA Publishers, 1994. Str. xi.
(2) Tamtéž. Str. 3.
(3) Viz Tamtéž. Str. 12: „Prvotní zemědělské společnosti koexistovaly s těmito nomadickými skupinami a v mnoha případech s nimi žily symbioticky. Ale tito pastevci zřejmě získali převahu nad míruplnější, ženskou kulturou usazených lidí. Mohli se lehce změnit na válečníky lovící a zabíjející lidi místo divokých zvířat.“
(4) Tamtéž. Str. 13.
(5) SHELDRAKE, R. Tao přírody. Bratislava: GARDENIA Publishers, 1994. Str. 23.
(6) Viz Tamtéž. Str. 143: „James Lovelock, hlavní zastánce hypotézy, že Země je samoregulující se živý organismus, poprvé zformuloval tuto svoji myšlenku, když přemýšlel o způsobech detekce života na Marsu. Uvědomil si, že kdyby byla zemské atmosféra složena z plynů v chemické rovnováze, jako jsou atmosféry na Marsu a Venuši, obsahovala by 99 % kysličníku uhličitého. Místo toho má jen 0,03 % CO2, 78 % dusíku a 21% kyslíku. Toto složení mohlo vzniknout jen činností živých organismů a udržovat se jejich trvající aktivitou.“
(7) Tamtéž. Str. 103.
(8) SHELDRAKE, R. Tao přírody. Bratislava: GARDENIA Publishers, 1994. Str. 108.
(9) Tamtéž. Str. 150.
(10) Tamtéž. Str. 148. Je možné, že ke změnám polarity dochází vlivem cirkulace roztavené horniny v zemském nitru. Viz Tamtéž, str. 149.
(11) SHELDRAKE, R. Tao přírody. Bratislava: GARDENIA Publishers, 1994. Str. 164.
(12) Tamtéž. Str. 164.
Článek byl zvěřejněn na stránce:
http://slechtova-lucia.wgz.cz/filosofie/rupert-sheldrake-tao-prirody-2.html
  • 2_Uzdrav_svoje_telo_2009web
  • 3_Mozete_si_VUZ_2011web
  • 4_Putovanie_rychlostou_lasky_obalka_maly_nahlad_w
  • Cajka_Jonathan_prebal_na_web
  • Hviezdne_pribehy_web
  • Jezis_Syn_cloveka_1web
  • Laska_sa_rodi_v_tebe_2011web
  • Love_God_OBALKA_web
  • MEDITACIE_2009web
  • Maly_Princ_web
  • Miluj_svoj_zivot_2011web
  • Modra_kvetina_web
  • Navrat_domu_web
  • Objavte_v_sebe_dobro_web
  • Piata_dohoda_web_2014
  • Premena_web
  • Prorok_web
  • Putnik_web
  • Scrolls_webstranka
  • Seagull_webstranka
  • Seven_Secrets
  • Sila_pozitivneho_myslenia_web
  • Splnenene zelania_web
  • Styri_mysteria_web
  • Tajna_rec_vaseho_tela
  • Tao_fyziky_webstranka
  • Tao_prirody_webstranka
  • Uzdrav_svoje_telo_2009web
  • Zazraky_2011web
  • Zivot_v_lske_zdrav_a_radosti_2010web
  • Zlomene_kridla_web
  • Zvestovatel_web